"Zamilovala jsem se do svého učitele."
 |
Třiadvacetiletá Šárka, která v současné době studuje filozofii v Brně, potkala Ondřeje v době, kdy jí bylo necelých sedmnáct let. Přišel jako učitel dějepisu a češtiny do její třídy.
"Vůbec nás nezvládal."
"Chodila jsem do druháku na gympl, když jsme dostali nového učitele, Ondřeje. Bylo mu tenkrát šestadvacet a oproti všem klasickým milostným příběhům nebyl ani nijak zvlášť hezký a rozhodně po něm nešílely všechny moje spolužačky. Vypadal mladší, neměl absolutně žádnou autoritu a naši třídu nezvládal. V podstatě jsme s ním všichni dělali, co jsme chtěli. Nezdálo se mi ani, že by o mě ve třídě projevoval nějaký zvláštní zájem, připadalo mi spíš, že má dost starostí sám se sebou," popisuje Šárka."
"O to větší šok jsem zažila, když si mě jednou po vyučování zavolal do kabinetu a tam ze sebe vykoktal pozvání do kina. Samozřejmě mi to zalichotilo a rozhodla jsem se, že přijmu už proto, že budu mít druhý den co vykládat holkám. Ale Ondřej se v soukromí ukázal jako velmi příjemný společník, žádný oslnivý bavič, ale vnímavý sympaťák. Samozřejmě to dopadlo, jak muselo, a domluvili jsme si další rande. Pak jsme se začali vídat pravidelně."
"Je na tebe moc starý."
"I když jsme se snažili chovat ve třídě nenápadně a jsme přesvědčená, že mi Ondřej nikdy nenadržoval, moji spolužáci měli samozřejmě oči a celkem rychle odhalili pravý stav věcí. Jízlivé poznámky a rádobyvtipné hlášky tak samozřejmě nabraly na intenzitě a Ondrova už tak mizivá autorita se rozplynula úplně. Bylo samozřejmě jen otázkou času, kdy se náš vztah donese k vedení školy. Když se to dozvěděla ředitelka gymnázia, pozvala si Ondřeje na kobereček a dlouze mu promlouvala do duše na téma rovnocenných vztahů a podobně."
"Tenkrát jsme byli ještě natolik naivní, že jsme si mysleli, že podobný tlak překonáme svou nezdolnou láskou, což byla samozřejmě největší naivita. Ředitelka si pozvala do školy moje rodiče a seznámila je se situací, takže jsme dostávali 'kapky' hned ze dvou stran. Vedení školy vyhrožovalo Ondřejovi vyhazovem, naši mi zakazovali chodit ven a neustále kázali o tom, že je na mě příliš starý. Pak ředitelka navrhla, že bych měla být z Ondřejových předmětů přezkoušena před komisí, protože je prý pravděpodobné, že mi dával lepší známky. Tehdy jsme pochopili, že naše situace je neudržitelná."
"Dodnes to nechápu."
"Na konci třeťáku se Ondřej rozhodl, že raději odejde ze školy, než aby ohrožoval mou maturitu. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo jestli k tomu přispěly drby, které se kolem něj šířily, ale v našem městě ho žádná škola nepřijala, takže si musel najít práci v jiném okrese. Celou dobu jsme se ale spolu vídali a řekla bych, že jsme měli velmi hezký vztah."
"Když jsem potom odmaturovala, přestěhovali jsme se společně do Brna, kde jsme začala dělat vysokou. Vydrželi jsme spolu pět let a i když jsme se před rokem rozešli a v současnosti máme každý jiného partnera, rozešli jsme se v dobrém a jsme pořád kamarádi. Jediné, co jsme dodnes nepochopila a zřejmě už nikdy nepochopím, je ta obrovská zloba a předsudky, se kterými jsme se potýkali, když fungoval jako můj učitel. Myslím, že to je věc, kterou například svým rodičům nikdy úplně neodpustím."
