Řeč tělaVíš, co je…
řeč těla?
Zjednodušeně řečeno, je to každý tvůj projev, který se odehraje beze slov - říká se tomu neverbální komunikace. Jen si uvědom, kolik pocitů můžeš vyjádřit jen obličejem (tzv. mimikou): usmíváš se, když jsi spokojená, zdvihneš obočí a nakrčíš čelo, pokud tě něco vyvede z míry, mračíš se nebo ušklíbneš, když jsi naštvaná… Je to řeč jasně čitelná i pro tvoje okolí: rodiče ti - pokolikáté už? - vyčítají, že chodíš jako hastroš, nebo naopak zmalovaná jak omalovánka, málo se učíš, ten rámus, co posloucháš, není žádná hudba atd. atd., a ty ani nemusíš odseknout, stačí, že vytáhneš jeden koutek pusy a zdvihneš oči ke stropu…. Asi není nutné dál rozvádět, co následuje!
Totéž platí o zbytku postavy. To, jak vstáváš z lavice a jak si stoupneš před tabuli, když jsi vyvolaná, okamžitě prozradí hloubku tvých vědomostí. Šermování rukama, neklid, to všechno vypovídá o tvém temperamentu. Nebo nejistotě: bojácné, málo sebejisté povahy zakrývají totiž zpravidla nedostatek sebevědomí divokou gestikulací (= mávání rukama) a častým zasahováním do tzv. osobního prostoru. Osobní prostor, zóna, je prostor kolem tvého těla, který lze přibližně vymezit, když natáhneš ruce, mírně ohnuté v lokti, před sebe. Do takto vymezeného prostoru mají přístup jen ti, kdo ti jsou nejmilejší: rodina, důvěrní přátelé. Objetím dáváme najevo už velmi intimní pocity: mám tě ráda, věřím ti, chci být s tebou. Pokud nám do tohoto prostoru někdo zasahuje proti naší vůli, je nám to nemilé a pocity, které to v nás vyvolává, rozhodně nejsou příjemné (jako malý příklad stačí nacpaný autobus…).
Doteky také vyjadřujeme řadu pocitů. Doteky se nemá šetřit, ale ani to s nimi přehánět. Je dokázáno, že malé děti, které neměly dostatek hlazení a mazlení, v dospívání i v dospělosti trpí mnoha problémy, např. špatně navazují přátelství. Opačný extrém je nadměrné, přehnané dotýkání. To snad zažil každý: rodinná sešlost, na které se všechny tetičky a babičky vrhají na přítomné děti, aby je pohladily: takové otlapkávání působí rušivě a nepříjemně i na to nejmazlivější batole. Nádherné a neopakovatelné jsou ty první, letmé dotyky, jakoby náhodné, když jsi poprvé sama se svým klukem - na to se nezapomíná!
Postojem taky vyjadřuješ touhu, nebo naopak nechuť svému protějšku naslouchat. Pozoruj sama: dvě kamarádky u stolu mají hlavy nakloněné k sobě a povídají si: postoj svědčící o společném zaujetí tématem. Naopak, vykládáš něco a tvůj protějšek zkříží ruce na prsou, uhýbá očima a postaví se k tobě jakoby bokem: fakt ho moc nezajímá, co říkáš…
O řeči těla už vyšlo mnoho knížek i v češtině, studují je mimo jiné ti, kteří se zabývají výběrem lidí na různé pracovní pozice - personalisté, aby už při prvním pohovoru zjistili, koho mají před sebou, protože z postojů, gest a mimiky lze zjistit o povaze mnoho zajímavého a pravdivého.
zdroj: lovetrap
